román

[Francouzština], velký prozaický epický žánr zachycující rozsáhlou oblast jevů, společenských vztahů a psychologických situací, které připouštějí různorodost obsahovou, látkovou a motivickou mnohotvárnost kompoziční výstavby a uměleckých prostředků. Děj má hlavní a vedlejší linie. Spojením několika románů do jednoho celku vznikají dilogie (dva romány), trilogie (tři romány) a románové cykly (Balzakova Lidská komedie). Román lze třídit podle různých měřítek, například na: a) žánry historicky vzniklé a časově vymezené (román pikareskní, rytířský, podle literárních směrů román sentimentální, romantický, realistický, naturalistický, existenciální). b) žánry definované svým obsahem, členěné jednak podle prostředí, z něhož je námět (vesnický, společenský, rodinný, sociální román), jednak podle tematické oblasti (historický, fantastický, utopický, dobrodružný, detektivní, cestopisný, mravoličný, psychologický, milostný, biografický). c) žánry definované formou (román deníkový, v dopisech). d) žánry definované způsobem zpracování látky (román humoristický, satirický, experimentální, reportážní). Vývoj románů lze sledovat od antiky (Petronius: Satyrikon, Apuleius: Proměny). V 13.–15. století se názvem román označovaly veršované epické útvary, tzv. rytířské romány. V 16. století se prosadil obrat ke sféře reálné životní skutečnosti v Rabelaisově románu Gargantua a Pantagruel a v pikareskním románu španělském (Lazarillo z Tormesu). V 18. století se vedle románu navazujícího na tuto tradici rozvíjel román výchovný, román dobrodružný a filozofický, seřazující sled epizod do celostné ideové koncepce. V epoše preromantismu a romantismu vznikl román historický, román černý i román psychologický a funkce románu byla chápána buď jako zábavné čteni pro široké čtenářské vrstvy, nebo jako žánr umělecky náročné literatury. V románu naturalistickém se projevovala snaha objevovat zákony, které řídí společnost, a zároveň tendence odhalovat zákony nitra, vědomí a podvědomí jedince. Ve 20. století vedle románu navazujícího na tradice realismu (T. Mann) vznikají různé románové směry založené na rozrušování složek románu a jejich míšení s filozofickým esejem (R. Musil: Muž bez vlastností), na rozpouštění pevných dějových obrysů (W. Woolfová), na nahrazení fabule volným plynutím vědomí vypravěče nebo postav (J. Joyce, W. Faulkner ). Viz také román řecký.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 8. 9. 2002
Autor: -red-

Odkazující hesla: kritický realismus, Michail Michajlovič Bachtin.