renta feudální

Forma pozemkové renty v období feudalizmu. Tvořila ji nadpráce zemědělců, kterou si přivlastňoval mimoekonomickou cestou feudál jednak z titulu vrchního vlastnictví půdy (zejména panovník), jednak na základní osobní závislosti rolníka, která měla různý rozsah (z počátku feudální patriarchální otroctví, nevolnictví, později převládlo poddanství, manství). Uplatňovaly se tři typy feudální renty: a) v úkonech (robota), b) naturální (rolník odevzdává část úrody nebo jiné produkty), c) peněžní (stálý plat), který je vývojově nejvyšší, protože předpokládá společenskou dělbu mezi venkovem a městem (rolník své produkty prodává na trhu). V rozvinutých evropských oblastech včetně českého státu převládla renta peněžní (13. – 14. století), i když starší typy feudální renty obvykle zůstaly částečně zachovány (potraviny a služby pro hrady, kostely). V období pozdního feudalismu (konec 15. – 17. století) v západní Evropě využito hromadného přechodu k peněžní feudální rentě k postupnému prosazování kapitalistického výrobního způsobu, zatímco ve východní a částečně ve střední Evropě došlo k rozmachu režijního velkostatku, který byl provázen růstem robotních povinností poddaných (tzv. druhé nevolnictví).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 15. 1. 2019
Autor: -red-