řeka

Toky

Přirozený vodní tok na zemském povrchu s větší délkou, plochou povodí nebo většími průtoky. Z hlediska podélného profilu rozeznává se horní tok s převládajícím vysokým spádem a hloubkovou erozí, střední tok, kde se střídá eroze se sedimentací a transportují se materiály do oblasti dolního toku, který má nízký spád s převládající sedimentací materiálu. Podle stavu vody se člení řeky na perenující (stále tekoucí), intermitentní (periodicky tekoucí) a epizodické (občas tekoucí). Podle vztahu k území, jímž protékají se rozdělují řeky autochtonní a alochtonní. Podle směru a sklonu reliéfu jsou řeky konsekventní, obsekventní, subsekventní, resekventní, insekventní. Dále se dělí podle vodního režimu a podnebných pásem, jimiž řeky protékají. Osídlení dna řeky organismy je obdobné jako osídlení v tekoucích úsecích potoka. Vyskytují se tu řasy tvořící nárosty na povrchu kamenů nebo volně splyvající spolu s mechy a některými druhy vyšších rostlin v proudící vodě. Ve volné vodě řeky se vznáší potamoplankton. Podle charakteristického a hospodářského významu druhů ryb se člení řeky (po případě toky) na rybí pásma. Pramenná část toku je pásmo pstruhové, střední část řeky se označuje jako pásmo lipanové a parmové a dolní část řeky je pásmo cejnové.

Nejdelší řeky:

Název	délka toku [km]	plocha povodí [mil. km2]
Amazonka s Ucayali-Apurimac	7 025	7,17
Nil	6 671	2,87
Jang-c-ťiang	6 300	1,81
Mississippi – Missouri	6 212	3,27
Žlutá řeka	5 464	0,75
Ob – Irtyš	5 410	2,99
Mekong	4 500	0,81
Amur s Arguní	4 440	1,85
Lena	4 400	2,49
Kongo	4 320	3,69
Mackenzie	4 240	1,80
Niger	4 160	2,09

 

 

 

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 4. 6. 2021
Autor: -red-

Odkazující hesla: cejnové pásmo, Coriolisova síla, tekoucí vody.