řádový dům

Náboženství / Náboženské stavby

Sídlo konventu duchovních řádů. V západním křesťanství je původní podoba řádového domu spjata s ustanoveními benediktýnské řehole. Do 10. století se ustálil všeobecně uznávaný závazný kánon pro stavbu benediktýnských klášterů, které měly představovat „boží dílny“. V praxi však byla konkrétní podoba řádových domů determinována terénem a zájmy či finančními možnostmi zakladatele. Ideální schéma kláštera zachycuje tzv. sanktgallenský plánek. Klášterní stavby byly sestaveny do tří uzavřených provozních okruhů. První okruh (tzv. vnitřní klauzura) tvořily konventní kostel, budova konventu (zde se nacházely kapitulní síň, mnišský sál, společná ložnice mnichů, refektář s kuchyní a zásobárna), případně nemocnice a noviciát. Na přechodu 1. a 2. okruhu byly situovány opatský dům a škola. Druhý okruh zahrnoval obydlí laiků a hospodářské a výrobní objekty, třetí okruh budovy pro hosty a poutníky. Od 12. století bylo benediktýnské schéma obměňováno pro potřeby nových duchovních řádů. U řádu cisterciáků byla vždy polovina klauzury určena mnichům a polovina laikům, objekty městských řádů (většinou dominikánů, minoritů) se přizpůsobovaly městským dispozicím, rytířské žády vytvářely kombinaci kláštera a hradu. U jednotlivých řádů byly řádové domy obvykle specificky označeny: klášter (mnišské řády), kanonie (řeholní kanovníci), komenda (rytířské řády), kartuzie (kartuziáni), paraklet (celestýni) atd. Od 16.–17. století docházelo k uvolnění tradičních dispozic řádových domů, zejména po tridentském koncilu. Viz také duchovní řády, řeholní dům.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 10. 1. 2022
Autor: -red-

Odkazující hesla: kanonie, klášter, řády duchovní, řeholní dům, Sankt Gallen.