psychotronika

[Psychotronyka], interdisciplinární oblast výzkumů zabývající se studiem psychických jevů, jejichž podstata a původ nebyly dosud objasněny. Usiluje o objektivní zdůvodnění mechanismů tzv. distančních interakcí mezi živými organismy a jejich prostředím, zejména v oblasti jejich energetiky a informační struktury. V nejširším slova smyslu zkoumá nepoznané, avšak reálně se projevující vazby mezi hmotou, energií a vědomím. Vývojem navazuje psychotronika na parapsychologii (učení zaměřené na takzvané paranormální jevy, jejich experimentální výzkum a často „nadpřirozený“ výklad), kterou překonává jak metodologicky, tak šíří svého záběru. Hlavní snahou psychotroniky je komplexně popsat (poznat, objektivizovat, verifikovat a popřípadě prakticky využít) jevy, ke kterým přistupovala parapsychologie často v kontextu více či méně adekvátního experimentu. Psychotronika vytyčuje tři základní oblasti svého zájmu: studium distančních interakcí v rámci živé hmoty, a to mezi lidmi navzájem (telepatie, bioterapie či tzv. léčitelství, chápající lidský organismus jako samoregulující systém), nebo mezi člověkem a zvířaty či rostlinami; studium distančních interakcí mezi živou a neživou hmotou (psychokineze či telekineze, dermooptické vnímání, proutkařství); studium distančních interakcí mezi živou hmotou a tzv. informačním polem vnějšího prostředí (jasnovidectví). Vedle zkoumání jevů spojených většinou s faktory extrasenzorické percepce (například některé druhy bioindikací) se psychotronika zabývá i rozvojem metodologického aparátu a některými obecnějšími koncepčními otázkami mezioborového přístupu. Kolem všech výzkumů tohoto druhu trvá ostrá kritika a vyhrocené diskuse; psychotronika ne vždy vychází z vědeckého metodologického základu.