psychofarmaka

[Řečtina], psychotropní látky – látky ovlivňující duševní (psychickou) činnost člověka. U nemocných mohou odstraňovat různé příznaky psychóz (neklid, halucinace, úzkost, napětí, depresi, manické stavy), aniž by narušovaly vědomí, schopnost myšlení a úsudku. U zdravých lidí mohou naopak přechodně příznaky psychické poruchy vyvolat. K psychofarmakům patří látky ovlivňující psychickou integraci, úroveň afektivity (hněv, strach, smutek, lítost) a někdy také úroveň bdění. HIavní použití v psychiatrii. Nejsou to léky kauzální (neléčí základní příčiny duševních poruch), ale umožňují navázání kontaktu lékaře s nemocným, mohou odstranit nejtíživější příznaky choroby a umožnit další terapii. Psychofarmaka se používají jako pomocné léky i v jiných lék. oborech. Dělí se na: a) neuroleptika (neuroplegika, velké trankvilizéry), která silně zklidňují a odstraňují vtíravost halucinací a bludů; b) antidepresíva, která odstraňují chorobnou depresi; c) trankvilizéry (malé trankvilizéry a antifobika, tj. antianxiózní látky), které zklidňují a odstraňují pocit strachu a tísně; d) psychostimulancia (psychoanaleptika), která zvyšují aktivitu centrální nervové soustavy; e) psychodysleptika (jednak halucinogeny, jednak dysforika). Halucinogeny mají hlavně experimentální a toxikologický význam; dysforika se někdy používají k léčbě mánií. – Třídění a názvosloví psychofarmak není dosud ustálené.