psychické poruchy

Lékařství / Psychologie

Souborné označení abnormalit v oblasti psychického (duševního) zdraví. Psychické poruchy mohou postihnout jednu psychickou funkci, několik současně, popřípadě osobnost jako celek. Nejčastěji se vyskytují jako nevyzrálost osobnosti, respektive jako nepřítomnost či úbytek (popřípadě zánik) určité psychické funkce. Podle průběhu se dělí na abnormální (patologické ) reakce, procesy, vývoje a stavy. Podle příčiny na endogenní, exogenní (reaktivní), popřípadě somatogenní (psychická porucha je druhotná, prvotní je tělesná porucha). Podle míry postižení integrity se psychické poruchy dělí na neurózy, psychopatie a psychózy. Klasifikačních kritérií je více, mnohdy se překrývají. Dosud není vypracováno jednotné třídění psychických poruch, neboť zatím neexistuje vyčerpávající teorie osobnosti navazující na příslušnou koncepci psychické normality. Léčba psychických poruch je biologická a psychologická, respektive kombinací obou. Nejdůležitější biologickou terapií je farmakoterapie a tzv. šokové léčby (inzulínové kóma, elektrošok). Psychologickou léčbou psychických poruch je psychoterapie.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 18. 1. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: duševní poruchy, psychochirurgie.