psychedelický

Psychologie

[Řečtina], psychicky se projevující; termín používaný původně k označení psychofarmak výrazně ovlivňujících myšlení, představivost a fantazii. Vyvolání alternovaných psychických stavů, například halucinogeny, vede k psychedelické zkušenosti, kterou může být masívní prožitek jak příjemného (povznášejícího), tak nepříjemného (úzkostného, fobického) charakteru; struktura prožitku je individuální (závislá na typu osobnosti a aktuálním stavu). Využívání psychedelických efektů v psychoterapii (zejména v USA) je dnes pozvolna nahrazováno jinými metodami. – Z psychedelických účinků halucinogenů byl v 70. letech 20. století odvozen v USA a v některých státech západní Evropy proud tzv. psychedelismu, který se stal krátkou epizodou ve vývoji světového umění, zejména v souvislosti s hnutím hippies.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 26. 7. 2006
Autor: -red-