programní hudba

Hudba

Termín hudební estetiky vztahující se k instrumentální hudbě a kladený do protikladu s pojmem absolutní hudba. Programní hudba vyjadřuje hudebními prostředky mimohudební děj, jev nebo určitou myšlenku (program). Programní hudba je spojena zejména s tvorbou 19. století (symfonická báseň, programní ouvertura, programní symfonie – H. Berlioz, R. Schumann, F. Liszt, B. Smetana, M. P. Musorgskij, N. A. Rimskij-Korsakov, P. I. Čajkovskij, R. Strauss, Z. Fibich, V. Novák, J. Suk), avšak principy programnosti jsou známy již od antiky. Objevují se též například v italském madrigalu 14. století, ve skladbách C. Janequina, v hudbě anglických virginalistů a francouzských clavecinistů, v sonátách J. Kuhnaua a v některých dílech J. S. Bacha, J. Haydna a zejména L. van Beethovena.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 14. 2. 2001
Autor: -red-

Odkazující hesla: absolutní hudba, novoněmecká škola, symfonická báseň.