probabilistický funkcionalismus

Psychologie

[Probabilistycký funkcionalizmus], psychologická teorie vytvořená v 5O.letech 20.století E.Brunswikem ve snaze postihnout základní vztahy interakčního systému člověk – prostředí. Probabilistický funkcionalismus vymezuje prostředí pomocí tzv. distální oblasti (fyzické objekty, sociální aj. vztahy, události) a proximální oblasti (informační klíče zprostředkující organismu obraz distálních proměnných). Vzdálenost distální oblasti od organismu může být fyzikální (prostorová, časová otevřené distální proměnné) nebo psychologická (složitost abstraktního pojmu skryté distální proměnné). Poněvadž organismus v kontaktu s okolím vychází z informací zprostředkovaných proximálními klíči, jsou tyto klíče proximálními reprezentanty distálních proměnných. Základní vztah mezi distálními proměnnými a proximálními klíči má pravděpodobnostní („probabilistický“) charakter, který zásadně ovlivňuje veškeré procesy vnímání (poznávání) prostředí subjektem. Kvantitativně lze tento vztah vyjádřit jako korelační koeficient (ekologická validita informačního klíče). Korelace mezi různými informačními klíči vyjadřuje konstrukt tzv. intraekologické validity, umožňující určit redundanci přijímané informace. Pravděpodobnostní charakter a ambivalentnost proximálních proměnných vede na úrovni vnímání jedince k třídění a vážení tzv. kvaziracionálních obsahů vzájemně zastupitelných klíčů při uplatnění principu kompromisu, který spolu se selektivním (výběrovým) charakterem procesů vnímání umožňuje vytváření adekvátních úsudků o distálních proměnných. Podle probabilistického funkcionalismu jsou centrálními procesy v organismu vnímání a myšlení, jež působí bezprostředně v interakci jedince s prostředím. Vnímání (percepce) je definováno jako pravděpodobnostní, intuitivní, kontinuitní, vysoce adaptivní a rychlý proces myšlení jako deterministický, analytický a diskontinuitní proces. Percepční oblasti, která je v pojetí probabilistického funkcionalismu proti myšlení „temnější“ (spíše pocitová), se přisuzuje „změkčující efekt“ kognitivního přizpůsobení. Veškeré vztahy mezi organismem a prostředím lze modelovat na základní kvantitativní transformace různých dat prostřednictvím tzv. lens modelu, který představuje funkční jednotku chování. Antideterministická teorie probabilistického funkcionalismu, rozšířená později o teorii kvaziracionálního myšlení a o pojetí organismu jako kvaziracionálního systému ve vztahu k prostředí, se analýzou vnímání a myšlení jedince (tj. intuitivním a analytickým způsobem poznávání) v reálném interakčním vztahu značně přiblížila kybernetice, programování a teoriím komunikace, které obohatila o některé teoretické a metodologické aspekty.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 23. 7. 2008
Autor: -red-