přízvuk

Jazykověda

Akcent – silové odlišení slabiky slova nebo taktu od okolních (silový, dynamický přízvuk) nebo změna tónové výšky uvnitř přízvučné slabiky (melodický, tónový přízvuk, též intonace). Nověji je přízvuk pojímán komplexně jako soubor propojených jevů zahrnující vedle intenzity i výšku, trvání, samohláskovou kvalitu a vliv okolí. Tradičně je dále rozlišován přízvuk: vázaný či pevný (vždy na stejné slabice slova: čeština na první, francouzština na poslední, polština na předposlední), volný (v různých slovech na různých slabikách: angličtina), pohyblivý (posouvá se v tvarech téhož slova: rusky ruka, ruku), oba poslední s distinktivní funkcí (schopné rozlišovat významy); u víceslabičných slov hlavní, vedlejší, popřípadě dvojitý (dva stejně silné přízvuky ve slově); slovní (jednotlivého slova) a taktový nebo též větný (vrchol rytmického celku ve větném kontextu, tj. taktu).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 22. 12. 2023
Autor: -red-