přírodní vědy

Soubor věd zabývajících se jevy a zákonitostmi neživé a živé přírody včetně přírodních aspektů člověka; vědy o základních formách pohybu hmoty. Obvykle se dělí na přírodní vědy o neživé přírodě, které bývají označeny jako exaktní přírodní vědy, s hlavními obory: fyzika, chemie, astronomie, geologie, geografie a jejich dílčí disciplíny a hraniční obory (fyzikální chemie, astrofyzika, geofyzika, meteorologie). K nim se většinou přiřazuje i matematika jako věda o obecných kvantitativních vztazích. Druhou skupinu tvoří přírodní vědy o živé přírodě, do nichž patří biologické vědy s hlavním oborem biologií, dále botanika, zoologie, antropologie, fyziologie, genetika, molekulární biologie, ekologie a další obory. K vědám o živé přírodě jsou obvykle přiřazovány i biofyzika a biochemie, které tvoří přechod od biologie k exaktním vědám. Poznatky přírodních věd jsou nezbytným základem zemědělství, lékařství a uplatňují se i v technickém a průmyslu. Jsou přírodovědným základem materialistického světového názoru a dialektického pojímání přírody. Přírodní vědy se opírají o vědecké pozorování, opakovatelné experimenty a kvantitativní vyjádření získaných údajů, na jejichž základě je možné vyjádřit predikci (předvídání) budoucích stavů zkoumaných objektů. Pro soustavné využívání matematických metod se nazývají též matematickou přírodovědou. V širokém smyslu materialistického monismu je jen jedna věda, neboť všechny vědy (včetně přírodních věd) zkoumají zákonitosti mnohotvárných forem pohybu přírody, hmoty včetně člověka a společných; v užším smyslu se přírodní vědy soustřeďují pouze na jednu ze tří základních oblastí skutečnosti, na přírodu, a stýkají se s vědami o společnosti a vědami o myšlení. Přírodní vědy se začaly vyvíjet již v antice bezprostředním pozorováním přírody, které umožňovalo vytvářet filozoficko-teoretické názory na přírodní jevy. Rozšiřování poznatků vedlo k nutnosti jevy analyzovat, hodnotit a rozčleňovat. Především v antickém Řecku došlo k vytvoření relativně samostatných přírodovědných disciplín, například astronomie, mechaniky, základů matematiky a geometrie a lékařství; šlo však spíše o formy přírodní filozofie než o přírodní vědy ve vlastním slova smyslu. Novodobé přírodní vědy se začaly rozvíjet od renesance. Za zakladatele matematických a experimentální přírodních věd je považován G. Galilei

; podstatně k ní přispěli M. Koperník

a J. Kepler

. Završení aplikace matematických metod v oblasti přírodních věd představuje dílo I. Newtona

a P. S. Laplacea

. V 19. století se přírodní vědy dále rozvíjely zejména prosazováním ideje evoluce. Od období průmyslové revoluce vzrůstal zpětný vliv přírodních věd na výrobu a zároveň do přírodních věd pronikaly stále více materialistické a idealistické ideje. V době tzv. krize fyziky koncem 19. století zesílil vliv idealistické filozofie na přírodní vědy. Ve 20. století tvořila těžiště přírodních věd fyzika, která prošla přestavbou po období krize. V přírodních vědách se spolu s fyzikou stala vedoucí silou skupina věd, a to hlavně molekulární biologie, kybernetika a makromolekulární chemie.