predikace

Jazykověda

[Latina], přisuzování – druh syntaktického vztahu mezi podmětem a přísudkem (predikátem), kterým se podmětu přisuzuje určitá činnost, stav nebo vlastnost jako původci, cíli akce, nositeli stavu nebo vlastnosti ap., a vzniká tak věta dvojčlenná. Predikce se formálně vyjadřuje mluvnickou shodou přísudku s podmětem v osobě, čísle, popřípadě rodě.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 22. 12. 2023
Autor: -red-

Odkazující hesla: nomologické souvislosti, podmět, přísudek, shoda.