potenciál

Fyzika

a) funkce několika proměnných, která zpravidla bezprostředně souvisí s popisem energetického stavu soustavy a jejíž parciální derivace podle některé proměnné má fyzikální význam (obvykle složky síly). Nejznámějšími skalárními funkcemi tohoto typu jsou tíhový a elektrostatický potenciál. Zde je potenciál funkcí polohy (souřadnic) v prostoru silového pole a jeho hodnota v daném bodě má význam energie měřené prací, která se vykoná proti silám pole při přenesení jednotkové hmotnosti (v tíhovém poli) nebo náboje (v elektrickém poli) z definovaného místa do daného bodu pole. Parciální derivace podle souřadnic mají význam složek síly vztažených na jednotku hmotnosti nebo elektrického náboje, tj. složek intenzity pole. S energetickým stavem soustavy souvisí dále kinetický potenciál (Lagrangeova funkce) a termodynamické potenciály (vnitřní energie, entalpie, Gibbsův potenciál a chemický potenciál). Poněkud odlišný fyzikální význam mají magnetické potenciál skalární i vektorový (v analogii s elektrostatickým potenciál se používají k popisu magnetického pole) a rychlostní potenciál (virového proudění); b) hodnota energie potřebná k nějakému fyzikálnímu ději a vyjádřená v elektronvoltech, například ionizační potenciál.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 19. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: elektrodový potenciál.