pompejské malířství

Soubor nástěnných maleb a mozaik (podlahy), objevených začátkem 18. století v Pompejích zasypaných 79 n.l. při sopečném výbuchu Vesuvu. Jde především o ukázky helénistického malířství (hlavně žánrové krajinomalby, zátiší) a předpokládané kopie řeckých děl. U nástěnné dekorace byly rozlišeny 4 styly výzdoby: 1. styl inkrustací z 2. století př.n.l., imitující charakter zdiva a obložení (hlavně dřevěné) stěn (dům Faunův); 2. malba iluzívních architektonických článků, později doplněná výhledy do krajin (1. století př.n.l. – vila Labyrint); 3. dekorativní styl – zdobení stěn groteskami

(vlysy

s girlandami

, hrajícími putty

) a barevnými výplněmi; 4. architektonické kompozice divadelního rázu, doplněné figurálními scénami a iluzivními krajinami (kolem 50 n.l., dům Vettiů).