polovodičová paměť

Historie IT

Výpočetní technika, paměť s bitovou strukturou, u níž pro uložení, uchování a snímání elementárních bitových inforrmací je použito buňky tvořené polovodičovými prvky v typickém uspořádání statického klopného obvodu (bipolární paměť). Je statickou pamětí s přímým přístupem, nedestruktivní z hlediska čtení informace (informace se ztrácí při přerušení dodávky energie). Ve srovnání s feritovou pamětí má řádově nižší vybavovací dobu, menší rozměry a příkon, ale je nákladnější (vyšší cena/bit); je méně vhodná pro velkokapacitní paměti. Obvykle je uspořádána s přiměřeným počtem bitových paměfových buněk ve tvaru paměfové matice v pouzdře společně s dekodérem adresy, obvody výběru a záznamovými i čtecími zesilovači. Rozšiřování kapacity paměti a slova se provádí propojováním nezbytného počtu pouzder se základním počtem bitů.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 24. 7. 2006
Autor: -red-