polarimetr

[Latina < řečtina], přístroj k měření úhlu stočení roviny polarizovaného světla opticky aktivní látkou. Záření prochází pevným nikolem (tzv. polarizátorem), vzniklé polarizované záření dopadá na druhý nikol, analyzátor, otočný kolem své podélné osy, a po průchodu analyzátorem se pozoruje dalekohledem. Jsou-li polarizační roviny obou nikolů na sebe kolmé, nepropustí analyzátor žádné světlo. Vloží-li se mezi oba nikoly opticky aktivní látka, pole dalekohledu se rozsvětlí. Aby se opět zatemnilo, musí se analyzátor otočit o určitý úhel, který se odečte na stupnici.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 11. 9. 2006
Autor: -red-