plastický kloub

Objemově omezená část tělesa, v níž se tvoří při zatížení místní plastická deformace bez porušení souvislosti materiálu. Například u nosníku se vytváří plastický kloub tak, že se zvětšuje úhel ohnutí nebo úhel zkroucení. Při vzniku plastického kloubu dochází k vyrovnání a přerozdělení napětí směrem do tělesa i podél jeho osy, čímž roste jeho únosnost. Pokud nedojde k velkým celkovým průhybům a ztrátě stability, lze použitím plastického kloubu zmenšovat rozměry konstrukce a nároky na materiál. Viz také kloub.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 18. 8. 2000
Autor: -red-