*15.9.1867 (Opava) – †17.2.1958 (Olomouc), vlastním jménem Vladimír Vašek, český básník, syn slezského buditele
Antonína Vaška. Mládí prožil v Opavě, po studiích působil jako poštovní úředník v Místku a v Brně. Časopisecky debutoval realistickými povídkami
Studie z Café Lustig, umělecky nejvýznamnější je však jeho sbírka básní
Slezské písně. Její podstatná část vznikla na přelomu století a těží z lidové tvorby a jazyka básníkova rodného kraje. Byla inspirována zejména odporem proti sociálnímu a národnostnímu útlaku. Základ sbírky vyšel anonymně ve zvláštním čísle
Času roku 1903 pod názvem
Slezské číslo. Sbírka obsahovala především balady (
Maryčka Magdonova,
Bernard Žár,
Kantor Halfar,
Ondráš,
Žermanice,
70000,
Ostrava,
Já,
Smrt Caesarova) a intimní lyriku s krajinným pozadím opavského a těšínského Slezska (
Hrabyň,
Hlučín,
Jen jedenkrát,
Kdo na moje místo). Další vydání sbírky s názvem
Slezské písně již mělo větší počet básní.
Bezruč se ztotožnil s utiskovanými, mluvil jejich jménem, bral na sebe nejrůznější podoby lidových typů současných i vytvořených v lidové tradici. Vytvořil i lidové pamflety (
Markýz Géro,
Dva hrobníci). Z Bezručovy pozdní tvorby jsou verše s tematikou bilancování života a blížící se smrti (
Stužkonoska modrá). Básně nepojaté do
Slezských písní vyšly pod názvem
Přátelům i nepřátelům.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
10. 9. 2007
Autor: -red-
