peruánská literatura

Literatura

Z doby Inků se zčásti zachovala kečuánská poezie a pověsti, v pozdější verzi drama Ollantay. Koloniální literatura a divadlo napodobovaly špaňelské vzory (zejména Góngoru). Uměleck hodnotná díla vytvořili kronikář Inka Garcilaso de la Vega, satirický básník J. del Valle Caviedes (*asi 1652–†asi 1697) a autor cestopisné prózy A. Carrió de la Vandera (*asi 1715–†1783). Formování národní literatury v 19. století vycházelo z kritiky koloniální mentality (esejista a básník M. González Prada), ze snahy včlenit do peruánské literatury indiánské cítění (M. Melgar), zachytit osobitost donedávna kolonizovaného pobřeží i indiánských horských provincií (kostumbrismus R. Palmy, A. Gamarry, romány C. Mattové de Turner). Pozdní vliv modernismu (J. S. Chocano). Nový básnický výraz předjímal J. M. Eguren. Obnovu peruánské literatury připravovala skupina kolem časopisu Colónida (A. Valdelomar, *1888–†1919) a završila ji avantgarda 20. let, v níž vynikli C. Vallejo a J. C. Mariátegui. Vliv měl básník a prozaik M. Adán. Od 40. let 20. století docházelo k rozkvět dramatu (J. Ríos, E. Solari Swayne, S. Salazar Bondy).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 12. 2021
Autor: -red-