perseverace

[Latina], setrvání; stav, při kterém určitý duševní děj (představa, myšlenka) setrvává ve své podobě s tendencí znovuvybavení i přes změněné situační podmínky. Původně byla perseverace pokládána za „psychickou vytrvalost“ (projev primárního, blíže neurčeného psychického působení spojený s oslabením ostatních, současně probíhajících psychických dějů), později za projev naléhavosti a inerce (netečnosti) daného psychického jevu. Patologická forma perseverace se projevuje zpožděním duševního vývoje dítěte, u dospělých jako neurotický symptom (nutkavé vybavování téže představy, vyslovování nebo psaní stejného slova či hlásky).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 24. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: dovednost, senzualistický asocianismus.