Pavel z Tarsu

Náboženství

[Tarzu], asi 1. století, původně Saul (Šavel), židovský teolog v Malé Asii, římský občan, zprvu odpůrce vznikajícího křesťanství, po svém obrácení jeho horlivý hlasatel v zemích východního Středomoří, uznaný za apoštola. Přičítá se mu 14 listů, které tvoří vedle evangelií nejrozsáhlejší a nejvlivnější část kanonizovaných knih Nového zákona. Učení Pavla z Tarsu, které zahrnuje mnoho mystických prvků, zdůrazňuje zejména myšlenku teologického univerzalismu (popření židovského původu boha) a predestinace (předurčení člověka ke spasení). Mělo značný vliv na protestantskou teologii.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 7. 10. 2000
Autor: -red-