parafázie

[Řečtina], projev patologicky změněné organizace řečové oblasti, provázející afázii jako výraz neúplné dezintegrace řečových systémů. Parafázie není výpadovým defektem řečové funkce, ale primitivní známkou funkce částečně uchované a dynamicky se uplatňující. V defektologii se nejčastěji rozlišují parafázie meristické (produkovaný slovní tvar je deformovaný, i když základ slova byl správný; například kytka = kvítka, klitka), parafázie sémantické (použití jiného, významově obdobného slova místo slova zamýšleného, respektive významové opsání scházejícího výrazu; například saně = na tom děti jezdí, když je sníh) a parafázie žargonové (slovní produkování bizarně zdeformovaných tvarů, souvisejících se slovním základem jen velmi vzdáleně nebo vůbec ne).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 20. 11. 2006
Autor: -red-