palestinská válka

Vojenství

Arabsko-izraelský konflikt (1948–1949). V roce 1947 rozhodla OSN o rozdělení Palestiny na dva nezávislé státy – arabský a židovský. Po odchodu britských vojsk, která území hlídala, vyhlásila místní prozatímní Státní rada 14.5.1948 nezávislost. Vznikl tak stát Izrael. Okolní arabské státy odmítly rozdělení Palestiny i uznání Izraele a vyhlásily novému státu svatou válku. Na Izrael tak současně zaútočil Egypt, Zajordánsko, Sýrie, Libanon a Irák. V následných bojích se projevila nejednotnost arabské koalice, každý z jejích členů sledoval své vlastní zájmy. Syrská a irácká vojska dosáhla určitých úspěchů v Galileji, největší nebezpečí pro Izrael znamenal egyptský útok z jihu. Po odražení prvního náporu bylo 11.6.1948 uzavřeno příměří (za zprostředkování OSN). Přerušení bojů využil Izrael k nákupu zbraní (zejména v Československu). Po vypršení příměří zahájili Izraelci 9.7. protiútok. V říjnu se zmocnili Sinajského poloostrova, odkud se stáhli po vylodění britských expedičních sil. Poté Izrael obsadil severozápadní Palestinu, v březnu 1949 většinu Negerské pouště a získal tak přístup k Akabskému zálivu s přístavem Ejlatem. Boje přerušované příměřími trvaly do jara 1949. Izrael uhájil svou existenci a během války získal některá území, ze kterých měla původně vzniknout arabská Palestina (část Gazy a Západního břehu Jordánu, západní část Jeruzaléma, většinu Galileje). Zbytek Západního břehu Jordánu a Starý Jeruzalém obsadilo Zajordánsko, správu nad pásmem Gazy převzal Egypt. Palestina tak ztratila politickou identitu a její obyvatelé nezískali vlastní stát.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 27. 6. 2007
Autor: mim