osvětlování

Přivádění světla na dané místo k dosažení požadované intenzity osvětlení. Zabývá se jím osvětlovací technika, jejímž úkolem je mimo jiné zjistit nejvhodnější podmínky pro vidění. Podle zdroje světla se rozeznává: a) osvětlování přírodní, zpravidla jde o rozptýlené světlo oblohy (ozáření přímými paprsky slunečními se nazývá oslunění); u budov se užívá osvětlování boční (okny ve stěnách), horní (zasklenými stropy, světlíky) a kombinované; b) osvětlování umělé, prováděné světelnými zdroji teplými (plamenem svíčky, plamenem plynu nebo petroleje, elektrickou žárovkou, elektrickým obloukem) a studenými (elektrickým výbojem ve zředěných parách a plynech – výbojkou nebo fluorescentně – zářivkou). Nyní se užívají převážně světelné zdroje elektrické. Podle povahy práce konané v osvětlovaném prostoru se volí svítidla pro osvětlování přímá, převážně přímá, smíšená, převážně nepřímá a zcela nepřímá (osvětlení je téměř bez stínů, ale méně hospodárné).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 4. 9. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: činitel přírodního osvětlení, činitel zasklení.