Geomorfologický celek v České republice a v Polsku v Orlické oblasti lemující přirozené hranice české kotliny. Plochá hornatina, nejvyšší je
Velká Deštná, 1115 m n.m. Asymetrická klenba na horninách krystalinika, hlubinných vyvřelin a svrchní křídy. Člení se na Deštenskou hornatinu, Mladkovskou vrchovinu a Bukovohorskou hornatinu. Jsou zalesněné, vhodné pro pěší turistiku, cykloturistiku, lyžování – skiareál Deštné a Říčky. Chráněná krajinná oblast, vyhlášená 28.12.1969, 204 km
2. Zaujímá hřbet Orlických hor a jejich podhůří. Je zalesněná hlavně druhotnými jehličnatými porosty, v nichž jsou zachovány zbytky přirozených horských smrčin a bučin s bohatým bylinným patrem (Bukačka). Orlické hory jsou labsko-oderským rozvodím (Divoká a Tichá
Orlice, Olešenka), další řeky jsou Kněžna,
Bělá,
Zdobnice. Rázovitá zástavba lidového charakteru. Chata s rozhlednou v Dobrošově (624 m, postavena v roce 1893, roku 1921 přestavěna podle plánů architekta D. Jurkoviče), rozhledna na Velké Deštné (1115 m, od roku 1992), Rozálka u Žamberka (470 m, ve tvaru hlásky), nejmohutnější rozhledna Orlických hor stojí na Suchém vrchu (995 m, postavena v letech 1931–32 podle návrhu architekta Patrmanna). Zámky Rychnov nad Kněžnou, Častolovice, Nové Město nad Metují, Kostelec, Choceň, Doudleby, Lanškroun. Církevní památky z období baroka (boží muka, zvoničky), poutní místo Homol, menhiry na Rychnovsku, betlém v Třebechovicích pod Orebem. Na území je 6 rezervací (Pod Vrchmezím, Sedloňovský vrch,
Bukačka, U kunštátské kaple, Komáří vrch a Černý důl).
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
10. 7. 2006
Autor: -red-
