orientační činnost

Psychologie

Psychologie, a) souhrn neurofyziologicky podmíněných aktivit, vyvolaných v subjektu změnou struktury podnětového pole; jedna z obecných složek chování, aktualizovaná takovou změnou situačních proměnných, pro kterou neexistují připravené (vrozené, naučené) odpovědi organismu; základní psychická aktivita umožňující funkci a rozvoj kognitivních mechanismů (orientačně poznávací aktivity). K orientační činnosti dochází vždy, když působí nový podnět na organismus ve stavu klidu; její vznik je úzce spjat s bezděčnou (neúmyslnou) pozorností v rámci celkové aktivace organismu. Orientační činnost, která má jednoznačně adaptivní charakter, zahrnuje u vyšších živočichů a u člověka podmíněně i nepodmíněně reflexní složku, u nižších živočichů (například u hmyzu) vychází převážně z instinktivních mechanismů. Ve formě orientačního reflexu či reakce (ve spojení s explorační činností onentačně pátracího reflexu) vede orientační činnost u zvířat buď k defenzivní, nebo k ofenzivní strategii chování (útěk, útok), u člověka je podkladem tzv. exploračního učení (učení na principu zájmu vyvolaného novostí). Orientační činnost je jedním z faktorů, jež umožnily fylogenetický rozvoj a zdokonalení percepčních funkcí člověka. Pro pochopení dialektiky vztahů mezi automatizovanou a orientační činností je důležitý vznik rozporu mezi vnějšími podmínkami a zkušeností organismu vyvolávajícího disonanci, která vede ke konstatování novosti situace a současně se stává vnitřním popudem k blokování probíhajících aktivit na úkor zvýšení pozornosti a s ním spojené celkové aktivace (disonance jako specifická forma regulace chování vyvolávající potřebu orientace). Někteří autoři stavějí orientační činnost do protikladu s reflexivní činností jako alternativní typ chování, v němž hraje důležitou roli napětí vyvolané konfliktností situace, jež ve spojení s novostí v podnětovém poli vyvolává aktivaci organismu a zvýšení pozornosti nad „neutrální mez“ (v psychologii hry aplikovaná teorie tzv. kolativních proměnných); b) první fáze procesu řešení problému a rozhodování, navazující na fázi strategicko-operační a synteticko-verifikační. Ústí do vytvoření orientačně informační báze myšlenkové činnosti; c) primární aktivita subjektu v komunikačních procesech.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 22. 11. 2006
Autor: -red-