organokovové sloučeniny

Chemie

Organokovy – sloučeniny, ve kterých je atom kovu bezprostředně vázán na atom uhlíku. Dělí se na a) sloučeniny nepřechodných kovů; b) sloučeniny přechodných kovů, daleko méně stálé s výjimkou prvků skupiny zinku (Zn, Cd a Hg), které jsou stálejší; c) komplexní organokovové sloučeniny acyklických alkenů a aromatických sloučenin typu ferrocenu. Organokovové sloučeniny se používají k přípravě nejrůznějších organických sloučenin, například typu R-I, R-H, RCOONa (R = alkyl). Technický význam má například tetraethylplumban (tetraethylolovo), který se používá jako antidetonační přísada do benzínu. Viz také Grignardova činidla.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 8. 11. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: organoprvkové sloučeniny.