optika

[Optyka, řečtina], původně část fyziky zabývající se světlem, nyní nauka o optickém záření (elektromagnetické záření od dlouhovlnného rentgenového záření po krátkovlnné radiové, tj. 1 nm – 1mm). Optika se zabývá studiem jevů, které vznikají při průchodu optického záření prostředími a jejich rozhraním v různých fyzikálních a geometrických podmínkách, studiem vzniku a zániku záření. Z vlastností světla, které projevují všechny známé druhy záření, vyplývá dělení optiky na tři hlavní obory bez zřetele k druhům záření: a) geometrická optika studuje zákony založené na přímočarém šíření, které platí v rozměrech velkých proti vlnové délce, b) vlnová optika studuje vlnové vlastnosti záření, pokud jde o tak velké množství zářivé energie, že není třeba přihlížet k její nespojitosti, c) kvantová optika studuje elementární vlastnosti záření, zvláště vznik a absorpci, při nichž se zřetelně uplatňuje kvantová povaha záření. Vzhledem k vlnovému charakteru elementárních částic studuje jevy analogické optice i optika neutronová, iontová, elektronová aj. V souvislosti s rozvojem laserů se rychle rozvíjí optika vláknová, nelineární, integrovaná. Názvem optika se někdy označují též praktická aplikace optiky, konstrukce a výroba optických přístrojů, v běžné mluvě i optická část nějakého přístroje.