opevněný kostel

Středověká fortifikace převážně refugiálního (útočištného) charakteru. Opevnění většinou tvořeno hradbou s obranným ochozem, věží (nejčastěji vstupní) nebo baštami. Obraně přizpůsoben i kostel, nejčastěji nástavbou obranného polopatra či podsebití, věž (často též s podsebitím či ochozem s cimbuřím) vybavena systémem střílen. Opevněné kostely byly budovány především v menších neopevněných městech (Rakovník, Sedlčany) nebo na majetcích církevní vrchnosti (Trhový Štěpánovy. Rozšířen po celé Evropě, zejména v Sedmihradsku a jižní Francii.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 6. 3. 2007
Autor: -red-