oftalmologie

[Řečtina], ophthalmologia, oční lékařství – lékařský vědní obor zabývající se prevencí, diagnózou a léčením očních onemocnění. První léčebné pokusy prováděli v Babylónu již před 4 000 lety tzv. píchači zákalů, zkalenou čočku vpravovali (reklinovali

) bronzovou jehlou do sklivce, a tak odstraňovali překážku, která dle jejich názoru bránila paprskům vycházet z oka. Již staří léčitelé věděli, že u nemocných, u nichž má zákal nazelenalou barvu, zůstává oko slepé i po úspěšně provedené reklinaci (až výzkumy v 19. století prokázaly, že zkalení čočky u těchto nemocných je druhotné). Další vývoj přinesl objev konvexních brýlí ve 14. století a konkávních skel v 16. století. Až od 1. poloviny 19. století bylo možno korigovat astigmatismus

. Roku 1851 německý lékař H. L. F. Heimholtz zavedl do klinické praxe metodu vyšetření očního pozadí a otevřel tím oftalmologii novou cestu k studiu chorob oka. V Praze byl již v 18. století zřízen oční léčebný ústav a jmenován stálý zemský oční lékař. Samostatná katedra očního lékařství byla v Praze vybudována roku 1918. Za zakladatele moderní české oftalmologie jsou považováni J. Deyl

a J. Kurz

. V současné době se oftalmologie dělí na řadu podoborů, např, neurooftalmologii, dětskou oftalmologii, strabologii, pracovní oftalmologii.