odúmrť

Caducum – a) ve středověku nemovitý majetek (obvykle půda), který „spadl“ na vrchního vlastníka půdy, zásada odúmrti souvisela s odstupňovaným (děleným) vlastnictvím půdy za feudalismu (vlastnictví užitkové a vrchní), kdy poddanská odúmrť spadala na feudální pány a šlechtická na panovníka (krále). Obvykle k odúmrti docházelo vymřením rodiny po meči, byla omezována možnostmi dědění po přeslici, testamentem, u šlechty nedílem atd. „Odumřelý“ majetek (svobodný, poddanský či manský) byl obvykle znovu udílen (například podle emfyteutického nebo lenního práva), b) majetek, jehož nenabude žádný dědic a který připadá státu. Občanský zákoník termín odúmrť výslovně neužívá, stát nabývá dědictví ze zákona okamžikem zůstavitelovy smrti, a to buď tehdy, nejsou-li zákonní ani testamentární dědici, nebo jestliže v úvahu přicházející dědici buď dědictví odmítli, nebo jsou nezpůsobilí dědit.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 12. 9. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: dvorský soud, Kuneš z Třebovle.