odsun německé menšiny z ČSR

Vysídlení většiny německého obyvatelstva z území ČSR po 2. světové válce. Převážná část německé menšiny se ve 30. letech stala nástrojem expanzivní politiky hitlerovského Německa a přispěla k rozbití ČSR roku 1938 tzv. Mnichovskou dohodou

. To vedlo již během války v prostředí domácího a zahraničního odboje k formování názoru, že německá otázka v osvobozené republice bude optimálně vyřešena vysídlením nespolehlivých obyvatel německé národnosti, představujících nebezpečí pro státní nezávislost ČSR a pro samu existenci českého národa. S odsunem postupně vyslovily svůj souhlas i jednotlivé velmoci protihitlerovské koalice. Oficiálně byl schválen v létě roku 1945 postupimskou konferencí

, jež přijala zásadu všeobecného odsunu německého obyvatelstva z ČSR, Maďarska a Polska. Organizovaný odsun proběhl (pod dozorem Spojenecké kontrolní rady) z větší části během roku 1946. Celkem bylo při organizovaném odsunu vysídleno z ČSR asi 2,4 milionu Němců (z toho přibližně ²/₃, do americké a ¹/₃, do sovětské okupační zóny Německa). Koncem roku 1948 zůstalo na území ČSR asi 185 000 registrovaných příslušníků německé národnosti – antifašistů, osob ze smíšených manželství a specialistů (hlavně v okresech Sokolov a Jablonec nad Nisou).