ochrana

Zoologie

etologie, instinktivní jednání živočichů zajišťující obranu před nepřítelem. Ochranu lze rozdělit do tří kategorií: a) preventivní ochrana, stálé zkoumání okolního prostředí smyslovými orgány; b) aktivní ochrana, útěk před nepřítelem a jiné projevy, které nepříteli znesnadňují zvíře objevit; c) aktivní obranné reakce, sebeobrana. Zvíře, které zjistí nebezpečí, může vydávat varovné signály (optické, zvukové nebo pachové), na něž reagují buď jen příslušníci vlastního druhu, nebo i jiné druhy zvířat. Například srnci a jeleni roztahují při zjištění nebezpečí světlé chlupy v okolí řítního otvoru, tzv. obřitek (zrcátko). K mezidruhovým výstražným signálům patří například výstražný hlas, stejně znějící u většiny malých pěvců, který vydávají při spatření dravce. Příkladem pachového výstražného signálu jsou výstražné feromony mravenců. Zvíře se dá na útěk, překročí-li nepřítel útěkovou vzdálenost. Některá zvířata, jsou-li napadena, stavějí se mrtvými, například vačice nebo užovka. Jiná odvrhují části těla (ještěrka ocas, sekáč končetiny, chobotnice ramena). Tyto části se ještě dlouho po oddělení od těla pohybují a tím na sebe upoutají pozornost nepřítele; napadený živočich mezitím uteče. Viz také autotomie.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 2. 9. 2002
Autor: -red-

Odkazující hesla: ochranné chování.