oběť

Rituál či součást rituálu, umožňující podle náboženských představ dosáhnout formou reálného úkonu obětování kontaktu s božstvem, zmnožit jeho sílu a naklonit je tomu kdo obětoval, jeden z nejfrekventovanějších náboženských obřadů: Ve starších dobách oběť přinášel nejstarší člen rodu, později nejvýznamnější člen určité skupiny (například vojevůdce). Na základě původních zvyklostí se postupně vyvinula funkce kněze-obětníka, který zastupoval jednotlivce, skupiny obyvatel i celé obce. Oběť se přinášela za konkrétním cílem (oběť děkovná, prosebná); opakující se životní událost (narození dítěte) a omezení na určitý kult umožnily vznik pravidelných obětí se závaznými předpisy, v nichž se dodržovaly často starobylé magické úkony. Oběti předcházela očista. Forma oběti byla buď nekrvavá (zemědělské plodiny, byliny, věcné dary), nebo krvavá; nejvyšší krvavou obětí byla oběť vybraného člověka, nahrazená později obřady s použitím symbolů. Doba trvání oběti (resp. doba mezi oběťmi) byla velmi rozmanitá, stejně jako její vlastní průběh. Za provádění oběti se původně obětníkům neplatilo, za helénismu však byly u některých chrámů předepsány obětní sazby.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 2. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: idolatrie.