novozélandská literatura

Literatura

Literatura Nového Zélandu psaná anglicky. Do konce 19. století vznikaly romány O pronikání osadníků, ve 20. století romány a historické kroniky (W. Satchell, *1860 – †1942, H. Guthrie-Smith, *1861 – †1940). Crerrerace prozaiků 30. let (R. Finlayson, *1904, F. Sargeson, *1903) kladla ve svých sociálních povídkách a románech důraz na kulturní a historickou specifiku Novozélanďanů i na domorodé tradice a vytvářela předpoklady pro vznik novější psychologické prózy J. Frameové, I. Crosse (*1925). Tradici literární a sociální kritiky vytvářeli M. H. Hoicroft (*1902), E. H. McCormick (*1906), Ch. Brasch (*1909) a časopis Landfall – (Země na obzoru). Starší poezie (lyrika W. P. Reevese, *1857 – †1932) byla v mnohém závislá na anglických vzorech. Zájem básnická generace 30.let (A. R D. Fairburn, *1904 – †1957, U. Betheilová, *1874 – †1945) o evropskou kulturu vyústil v deziluzi a obnovu romantických postojů, ale předjímal také vznik specificky novozélandské poezie, kterou představuje konkrétní a symbolická tvorba T. A. M. Curnowa a dílo D. J. M. Glovera. Od 50.let se objevují první básnické a prozaické pokusy původního obyvatelstva ostrova – Maorů.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 28. 5. 2007
Autor: -red-