norská hudba

Hudba

Zmínky o staré norské hudbě se dochovaly v památkách staroseverské literatury. V lidové hudbě se uplatnily zvláště harfa, jednostrunný drnkací nástroj zvaný langleik a obdoba houslí hardingfele. Mezi písňovými žánry převládaly zvláště písně hrdinské, duchovní, pastýřské, žertovné a ukolébavky. Umělá norská hudba se rozvíjela od 2. poloviny 18. a začátkem 19. století. V období personální unie se Švédskem v letech 1814–1905 se projevil zájem sběratelů a skladatelů o norskou lidovou píseň – ze skladatelů použil národní písně poprvé W. Thrane (*1790–†1828). V letech 1850 až 1860 se začala formovat národní hudební škola (H. Kjerulf, O. Bull, *1810–†1880, R. Nordraak). Její činnost připravila půdu pro největšího norského skladatele E. H. Griega a jeho následovníky J. S. Svendsena a Ch. Sindinga. Zakladatelským zjevem moderní norské hudby byl F. Valen (*1887–†1952). Střediskem současné norské hudby je Oslo (Norská opera otevřená roku 1958, konzervatoř založená v roce 1883, symfonické orchestry, hudební spolky) a Bergen (konzervatoř založená v roce 1905, orchestry), ze skladatelů vynikli například K. Egge a K. Nystedt. V roce 1950 vznikla skupina skladatelů avantgardistů (A. Nordheim, A. Janson, *1937). Od roku 1953 každoročně probíhají národní hudební festivaly.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 20. 8. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: norské divadlo.