Nina Jiránková

Biografie / Herectví

*1.10.1927 (Mirošovice, Československo) – †4.10.2014 (Praha, Česká republika), česká divadelní a filmová herečka. Pocházela z dobře situované rodiny s uměleckým zázemím (její dědeček, který studoval u Bedřicha Smetany, byl profesorem na pražské konzervatoři, její bratranec Luboš Pistorius byl režisérem a pozdějším ředitelem Divadla na Vinohadech). V dětství, které prožila v Praze, se věnovala tanci, po maturitě na gymnaziu přešla na pražskou konzervatoř, kterou však nacisté zavřeli. Po válce pokračovala na nově založené DAMU (absolvovala v roce 1948) a poté nastoupila do Realistického divadla. V roce 1950 přešla spolu s dalšími herci do Městských divadel pražských, kde setrvala až do roku 1991 a kde sehrála desítky rolí. Od 60. let patřila k oporám souboru a byla především výraznou herečkou zlaté éry divadla, kdy byl jeho ředitelem Ota Ornest (v letech 1950–1972). Nejvíce ji ovlivnil režisér Alfred Radok, v jehož inscenaci Rollandovy Hry o lásce a smrti vytvořila jednu ze svých nejslavnějších rolí (Sofie). Byla všestrannou a také muzikální herečkou a od naivek se postupně vypracovala až k psychologicky náročným postavám. Hrála v prvních muzikálech, uváděných v České republice (Chicago, Dva šlechtici veronští), uplatnila se v klasickém i v moderním zahraničním repertoáru (mj. ve hrách Dům doni Bernardy, Šeříkový sad, Pygmalion, Benátská vdovička, Stromy umírají vstoje, Smrt guvernéra, Červený a černý, Ideální manžel, Veselé paničky windsorské, Zločin na Kozím ostrově). Později hostovala v Národním divadle, ve Švandově divadle (Strýček Váňa) nebo v Divadle v Řeznické. V roce 1955 debutovala ve filmu, v němž však ztvárnila jedinou hlavní roli – neústupnou Františku v adaptaci románu Jarmily Glazarové Advent (1956). Další hlavní role z politických důvodů už nedostávala, výborně se však uplatňovala v rolích vedlejších a zahrála si i v několika zahraničních produkcích. Objevila se i v několika televizních filmech a seriálech (např. Jana Eyrová, Malý pitaval z velkého města, Rozpaky kuchaře Svatopluka, Druhý dech, Vyprávěj). V roce 1997 obdržela od Nadace Život umělce cenu Senior Prix za celoživotní uměleckou činnost. Jejím manželem byl po třicet právník Ladislav Šícha, jejich syn Petr Šícha (*1954) je filmovým režisérem.

Vybraná filmografie: adaptace povídek Jaroslava Haška Vzorný kinematograf Haška Jaroslava (1955), drama ze života beskydských horalů podle románu Jarmily Glazarové Advent (1956), rodinný příběh Kouzelný den (1960), televizní detektivka Někoho jsem zastřelil (1966), televizní historické drama na motivy románu Liona Feuchtwangera Goya pod názvem Buřič Jejího Veličenstva (1969), tři komediálně laděné detektivní povídky Aféry mé ženy (1972), psychologické drama Pasiáns (1977), komedie Jak napálit advokáta (1980), televizní komediální drama Případ Platfus (1985), třetí část úspěšné básnické série Jak básníkům chutná život (1987), televizní pohádka Bratři (1987), kriminální drama Silnější než já (1990), hodně lidová komedie Trhala fialky dynamitem (1992), thriller Nebeský pláč (USA 1994), televizní thriller Krysy (Německo 2001), komorní psychologické drama Čistá srdce (Dánsko 2006), komediální drama na téma stáří Pamětnice (2009), komedie Školní výlet (2012).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 4. 3. 2021
Autor: -red-