neworleánský džez

[Njúorleánský džez], klasický, tradiční džez – první z různých druhů instrumentálního džezu. Předběžnými formami byl ragtime a archaický džez (pochodový, marching jazz). Vznikl v 80. a 90. letech 19. století v New Orleansu (zábavní čtvrť Storyville) a v dalších městech americkém Jihu a Středozápadu (Memphis, Kansas City, Dallas, Saint Louis). Vytvořili ho černí (i kreolští, kreolský džez) amatérští hudebníci bez hudebního vzdělání, kteří po zrušení otroctví v USA 1865 přicházeli do měst a vydělávali si hraním při různých slavnostech, pohřbech, bohoslužbách, tanečních zábavách a kteří ve svých improvizacích projevovali přirozenou hudebnost. Navázali na předchozí vokální tvorbu černých (blues, spirituály, pracovní písně) a bílých (pochody, valčíky) autorů a obohatili ji o vlastní projev (hot): synkopování melodií, zvláštní tvoření tónu, artikulaci, vibrato aj. Komet, klarinet a pozoun přednášely melodii, kontrabas, tuba, bicí, bandžo, kytara nebo klavír udávaly rytmus. Po 1917 pokračoval vývoj džezu v Chicagu (chicagský džez).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 12. 10. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: archaický jazz, hot jazz.