německý jazyk

Jazykověda

Němčina – patří k západní skupině germánských jazyků, je úředním jazykem v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Lichtenštejnsku a Lucembursku. Nářečně se člení na (severní) dolní němčinu (Plattdeutsch) a horní němčinu (Hochdeutsch). Hranicí je řeka Mohan. Na hornoněmeckém území se vyděluje oblast západní středoněmecká, vých: středoněmecká, švábsko-alemanská, rak: bavorská. Vývojově se rozlišuje stará horní němčina a na severu stará saština (do 11 století ), střední horní a dolní němčina (do 14. století), raná nová horní (do 16. století) a později nová horní němčina. Za základ spisovné němčiny se pokládá jazyk, který vznikl míšením dialektů a vyrovnáváním nářečních rozdílů na (původně slovanském, později kolonizovaném) východním středoněmeckém území. K jeho rozšíření jako celonárodního jazyka významně přispěl Lutherův překlad bible. Typologicky je německý jazyk na pomezí jazyků flexívních a analytických. Mluví jím přes 90 milionů osob.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 6. 4. 2024
Autor: -red-