německá kinematografie

Patří k nejstarším zásluhou průkopníka a vynálezce M. Skladanowského

a výrobce O. E. Messtera

. Umělecky i průmyslově se rozvinula nejvíce v období po 1. světové válce, vedle komorních historických filmů E. Lubitsche

vznikaly též expresionistické filmy režisérů R. Wieneho

(1880–1938, Kabinet dr. Caligariho). F. W. Murnaua

(Upír Nosferatu), F. Langa

( Unavená smrt, Doktor Mabuse, dobrodruh). Koncem 20. a začátkem 30. let převažovaly sociálně a společensky kritické tendence v dílech G. W. Pabsta

, G. Lamprechta

, P. Jutziho (1894–1946), S. Dudowa

a L. Saganové. Po nástupu nacismu k moci řada předních tvůrců emigrovala a někteří režiséři (G. Ucicky, 1898–1961, W.Liebeneiner, *1905, V. Harlan, 1899–1964), v oblasti dokumentárního filmu L. Riefenstahlová (*1902) a W. Ruttman

propagovali nacistickou ideologii.