natura non facit saltus

[Nátúra nón facit saltús, latina], příroda nečiní skoků, poprvé se v této podobě objevuje výrok u K. Linného v jeho Philosophia botanica (Filozofie botaniky). Myšlenka nepřetržité posloupnosti však existovala už u Aristotela a později například u G. W. Leibnize. Leibniz dal této myšlence podobu svého principu kontuity, který je základem jeho evoluční teorie. Princip kontinuity postuluje nevyčerpatelnost věcí a procesů objektivní reality. Je-li tento princip zabsolutizován, stává se základem metafyzického pojetí vývoje, které popírá skoky v přírodě a společnosti.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 13. 11. 2006
Autor: -red-