narodnici

Literatura

[Z ruského narod – lid], označení pro původně literární a politické hnutí ruské inteligence, které fungovalo od poloviny 60. let do 90. let 19. století. Myšlenky narodniků vycházely z představy o zvláštnosti Ruska, ruské vesnice a funkce občiny na venkově. Usilovali o reformy chránící ruská specifika před západními zvyklostmi, které považovali za zkažené a rozvratné. Monarchistická část narodniků nebyla příliš vzdálena oficiální ideologii samoděržaví, liberální část prosazovala nutnost osvěty na venkově a blížila se liberální opozici vůči carismu. Nejznámější – revoluční – narodnici založili roku 1862 v Petrohradě organizaci Půda a svoboda (Zemlja i volja), která se však brzo rozpadla. V 70. letech revoluční kroužky zintenzívnily své aktivity, nejtypičtějším bylo tzv. „chožděnije v narod“ (chození mezi lidi), kdy stovky narodniků agitovaly mezi rolníky. V roce 1876 byla Zemlja i volja obnovena a vypracovala program reforem na venkově. Roku 1879 se rozpadla na dvě organizace – Narodnaja volja (Vůle lidu) se zaměřovala na teroristické akce, Čornyj pereděl zůstal u původního programu. Narodnaja volja zcela opustila idealizované představy o ruských rolnících a terorem se snažila narušit carismus. Vyvrcholením její činnosti byl úspěšný atentát na cara Alexandra II. (13.3.1881). Následné represe spolu s industrializací a rozvojem soukromého vlastnictví půdy znamenaly pokles vlivu narodnictví. Část přívrženců se podílela na vzniku strany eserů (1902).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 10. 3. 2008
Autor: mim

Odkazující hesla: Jean Charles Léonard Simonde Sismondi, Nikolaj Alexandrovič Morozov, Uljanovsk, Zemlja i volja.