Národní shromáždění

Nejvyšší zastupitelský orgán v Československu v letech 1918–1968 s především zákonodárnou pravomocí. V letech 1918–1920 bylo jednokomorové, od roku 1920 dvoukomorové, složené z poslanecké sněmovny o 300 členech volených na 6 let a ze senátu o 150 členech volených na 8 let. Po druhé světové válce vzniklo v roce 1945 Prozatímní národní shromáždění, které bylo vystřídáno v květnu 1946 Ústavodárným národním shromážděním, jež působilo do přijetí Ústavy 9. května. Na jejím základě byly 30.5.1948 provedeny volby do Národního shromáždění. V letech 1945–1968 mělo Národní shromáždění 300 členů a bylo jednokomorové. V rámci federálního uspořádání československého státu bylo Národní shromáždění nahrazeno dne 1.1.1969 Federálním shromážděním (konkrétně se Národní shromáždění přeměnilo ve Sněmovnu lidu).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 4. 4. 2008
Autor: -red-

Odkazující hesla: Antonín Pospíšil, Blažej Vilím, František Chvalkovský, František Uhlíř, Františka Plamínková, Karl Hermann Frank, Karol Bacílek, Matej Josko, Mořic Hruban, Štefan Kočvara, Ústavodárné národní shromáždění, Vlastimil Tusar, Vojta Erban.