narcismus

Psychologie

Psychologie jeden z hlavních pojmů dynamické psychologie a psychoanalyticky orientované psychiatrie. Svým obsahem odpovídá ranému stadiu vývoje osobnosti, charakterizovanému nerozlišeností dětského subjektu od objektů okolí (matky, rodičů) a soustředěním libida na vlastní infantilní (kojeneckou) existenci. Primární narcismus je charakterizován stavem nerozlišeného vědomí sebe sama, v němž jsou uspokojovány životně důležité potřeby instinktivní povahy a z něhož vzniká mylný a autochtonní pocit vlastní omnipotence. Postupnou diferenciací „já“ a „ne-já“ se stále více uplatňuje princip reality, jehož prostřednictvím se přesouvá pocit omnipotence na rodiče. Introjekcí (zvnitřněním) tohoto pocitu dochází k tzv. primární identifikaci, jejímž důsledkem je atavismus primárního narcismu, projevující se v různých formách sebelásky, sebecitu, sebehodnocení a sebeprožívání. Sekundámí narcismus představuje stav, ve kterém je již libido vázáno na vnějáí objekty (osoby), avšak slouží pouze potřebám vlastního ,já“; objektní libido je přeměněno na ego-libido. Vnější projevy této orientace jsou zřejmé zejména u některých duševních poruch (narcistické stažení libida ve schizofrenníoh regresích). – Pojem narcismus byl v současnosti přepracován v rámci psychologie „já“. Předpokládá se, že narcismus jako dynamický psychický fenomén má vlastni energetický zdroj a samostatnou vývojovou linii, přičemž patologie narcismu spočívá v rozdrobenosti (fragmentaci) a izolovanosti složek konstituujících zralé a soudržné , já“;

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 12. 7. 2006
Autor: -red-