naivní umění

(Dříve též „nedělní malíři“, „primitivové 20. století“, navrhovaný termín „insitní umění“ se neujal), primární stupeň umělecké tvorby, v němž lze sledovat elementární principy umění v nejpřístupnější podobě. Objevuje se s ústupem řemesla a folklórní tradice, kterou svým způsobem prodlužuje. Tvorba naivních umělců – autodidaktů, pocházejících ze všech vrstev a věnujících se své zálibě ve volném čase a většinou až do pozdního věku, vyrůstá mimo vývojové tendence moderního umění a často je inspiruje. Obnovuje přirozený základ výtvarné senzibility, bezprostřední vztah ke skutečnosti. Forma je podřízena obsahu, charakteristický je detailní realismus, volné užití barev, komponování barevných ploch spíš na principu dekorativním než perspektivním, nepřesnosti perspektivní, anatomické a pohybové deformace. Náměty většinou z každodenního života, vzpomínky, snové představy, například H. Rousseau, Séraphine (*1864 – †1942), A. Bauchant (*1873 – †1958), N. Pirosmanišvili, v českém umění například tvorba A. Beera (*1833 – †1897), naivním uměním byli ovlivněni F. Muzika, Toyen, A. Wachsman, G. Musatov.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 2. 3. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: směr umělecký.