náboženská výchova a vzdělání

Náboženství

Systém vštěpování náboženských názorů a jim odpovídajících postojů prostřednictvím církevních a státních institucí. V třídně antagonistické společnosti náboženská výchova a vzdělání jsou těsně spojeny s celou soustavou výchovy a vzdělání, neboť náboženství představuje důležitou a někdy i hlavní součást vládnoucí ideologie. Vznik náboženské výchova a vzdělání je spjat se starověkými státy Východu (Babylónie, Egypt) a souvisí s teologickými soustavami, jejichž znalost vyžadovala zvláštní průpravu. V 6. a 5. století př.n.l. se vznikem buddhismu vznikaly školy, vyučující náboženství v klášterech. Křesťanská teologie byla v období raného křesťanství vyučována ve speciálních a všeobecných vzdělávacích školách v Alexandrii, Jeruzalémě, Římě a dalších městech římské říše a Byzance.Vrcholného rozvoje dosáhly náboženská výchova a vzdělání za feudalismu, kdy církev měla monopol na vzdělání a výchovu a sama kultura se vyvíjela pod výrazným tlakem náboženství a teologie. Rozvoj světského školství je spojen s obdobím reformace a buržoazních revolucí. Náboženská výchova a vzdělání byly postupně vytlačovány z centra duchovního života společnosti v závislosti na postupném zesvětšťování kultury. Nicméně výchova duchovních a náboženská výchova ve školách přetrvávají v četných zemích i v 2. pol. 20. století. Náboženská výchova prochází v kapitalistických zemích hlubokou krizí. Klesá zájem mládeže o teologické školy, řada absolventů teologických fakult nepřijímá svěcení, náboženské příkazy a náboženská morálka ztrácejí vliv na reálný život širokých vrstev obyvatelstva.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 21. 9. 2006
Autor: -red-