modelování

Technika / Fyzika / Matematika / Filozofie

Vytváření modelů. Metoda řešení určitého typu úloh, při nichž si subjekt na základě analogie s určitými vlastnostmi originálu vytváří tomuto účelu odpovídající model, který pak užívá k získání informací o originálu. Operace (reálná nebo myšlenková), určená metodou modelování, může existovat jak v podobě vědomé lidské činnosti, tak jako komplexní zpracování informací v nervové soustavě a nebo v kyberneticky technických automatech (například učící se automaty s vnitřním modelem vnějšího světa). Při použití metody modelování vzniká trojčlenný systém: subjekt, originál a model v němž subjekt hraje aktivní roli, působí na originál i na model. Mezi modelem a originálem sice existují též určité vztahy, avšak nikoli přímé vzájemné působení. Subjekt je proti originálu i modelu soustavou, která zpracovává informace, ovládá vstupy a výstupy. Formy modelování jsou mnohotvárné v závislosti na modelech i oblastech, v nichž se používají. Modelování je gnozeologická kategorie, která charakterizuje jednu z významných cest lidského poznání. Možnost přenášet informace, získané při tvoření a využívání modelů na originál, se zakládá na tom, že model v určitém smyslu odráží, reprodukuje různé stránky originálu. Aby modelování bylo úspěšné, je třeba mít k dispozici odpovídající teorii nebo soustavu hypotéz, které by zjednodušení spojené s modelem omezily na rámec, v němž je takové zjednodušení ještě přípustné. Modelování se užívá jako jedna z metod výzkumu spolu s dalšími. Zvláště blízko má k experimentu. Studium nějakého jevu pomocí modelování je specifickým druhem experimentu, tzv. modelového experimentu. Liší se od jiných experimentů včleněním zvláštního objektu mezi studovaný předmět a poznávající subjekt, tedy modelu, který se stává právě tak objektem, jako prostředkem experimentu. Modelování nutně zahrnuje užití metod abstrakce a idealizace. Tento rys vystupuje do popředí zejména tam, kde jsou studovány složité systémy, například biologické, jejichž chování závisí na mnoha faktorech různé povahy. Takové systémy lze v průběhu výzkumu reprodukovat v různých modelech, které se vzájemně doplňují. Mohou se vytvářet i modely vzájemně protikladné, které lze dialekticky negovat a překonávat vytvářením modelů na vyšší, resp. hlubší úrovni. Modelování slouží též jako jeden z prostředků verifikace, jako jedno z kritérií pravdivosti vědeckých hypotéz a teorií. V procesu zdokonalování metod modelování postupuje poznání od modelů, které jen odrážejí některé vnější stránky studovaných předmětů, k modelům, jež pronikají hlouběji do podstaty zkoumaných předmětů.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 23. 8. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: emulace.