mladoturci

Účastníci tureckého revolučního hnutí, usilujícího o nahrazení sultánské despocie ústavní vládou. V Evropě tak od poloviny 19. století označováni všichni stoupenci pokrokových změn v osmanské říši, na přelomu 19. a 20. století se název zúžil na členy organizace Jednota a pokrok (Ittihad ve terakki), kteří jej sami převzali po roce 1908. První výbor této organizace založen v roce 1889 v Istanbulu, stálé pronásledování si však vynutilo přesun jeho hlavní činnosti do zahraničních center (Paříž, Ženeva, Káhira, Neapol), kontrolujících většinu turecké politické emigrace. Rozhodnutím pařížského sjezdu založena v roce 1907 odbočka Jednoty a pokroku v Soluni, která se postavila do čela liberálního bloku odpůrců sultána Abdülhamida II.

a roce 1908 podnítila mladotureckou revoluci. Původní ideologie mladoturků se nelišila od Mladých Osmanů

a preferovala jen obnovu ústavy z roku 1876. V politickou stranu přerostlo hnutí roku 1909 po úspěšném boji s feudálně klerikální reakcí a kompradory. Potlačení dělnických a rolnických požadavků a střetnutí s netureckými národnostmi v zájmu udržení osmanské říše

posilovalo v mladoturecké straně nacionalistické a protidemokratické tendence. Po územních ztrátách ve válce s Itálií v letech 1911–1912 a balkánskými státy v letech 1912–1913 v ní převládla ideologie panturkismu

a panislamismu. V konfliktu s kompradorskou stranou Svoboda a dohoda (Hürriyet ve Itilaf) v roce 1912 byli mladoturci poraženi. Po novém puči v roce 1913 ustaven diktátorský mladoturecký triumvirát (Enver, Talaat, Cemal), který ve spolupráci s Německem zavlekl osmanskou říši do 1. světové války. Zbytky strany se po roce 1918 postavily proti kemalistické revoluci a zaujaly reakční protinárodní platformu.