mladogramatická škola

Jazykověda

Jazykovědný směr konstituovaný v 70. letech 19. století v Německu (středisko na lipské univerzitě ), zaměřený na historické studium jazyka a zkoumání zákonitostí jeho vývoje. Zdůrazňoval bezvýjimečnost hláskových zákonů, v morfologii působení analogie při dotváření tvaroslovných jevů. Zdokonalila se historická srovnávací metoda a její pomocí se zpracovaly rozsáhlé popisy indoevropských jazyků, v nichž se také uplatnil psychologický a fyziologický výklad jevů. Hlavní představitelé: A. Leskien, K. Brugmann, B. Delbriick, H. Paul, u nás O. Hujer, J. Janko, J. Gebauer, J. Zubatý. Ne všichni sdíleli původní pojetí bezvýjimečnosti hláskových zákonů.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 12. 10. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Berthold Delbrück.